Kamarádi v Lubně měli takové bezútěšně studené dlaždičky v koupelně, a že by to možná dřevěný rošt spravil. Nechal jsem myšlenku skoro rok uležet, a pak týden předtím, než jsme k nim jeli jsem se pod tíhou svědomí dal do práce. Koupelna +děti = voda, takže jsem vyhrabal nějaký modřín, s bělí, "ať je to hezký". Protože byla zima, ročním obdobím i ve skutečnosti, rozložil jsem se s dílem v obýváku, k veliké radosti zbytku rodiny.
Jako základní prvek dizajnu mě uspokojila různá šířka lamel. Nařezal jsem spoustu "pindíků" aby mezery byly přesné.
Po chvíli koketování s nějakým zaumným truhlářským spojem jsem při pohledu na množství lamel sáhl po Dispercolu.
Olej musí být. Všimněte si, že bez dvou sklenic se zavařeninou se takový rošt nedá natírat.
Kresba..
Hurá do vany!
 | ||
Žádné komentáře:
Okomentovat