Vřesce II - mozaika a hliněné (semi)finále

Zdá se, že Vřesce jsou atraktivní téma, tak jsem se rozhodl, že tamější dění budu dokumentovat trochu průběžněji. V rámci porodu Antonína dodělala Adéla mozaiku. Všimněte si, že rozlišujeme dva základní styly. Většina díla se drží stylu "Gaudí", kdy spárovka zabírá menšinu plochy. Jak tak nekonečně řežete flexou ty kachličky, tak dříve nebo později přejdete do stylu "Afrika", kde probarvená spárovka na tuty vede.

Jelikož se mi to podařilo vyfotit na moje poměry nebývale ostře, po kliknutí na fotku se vám otevře obrázek výrazně větší.

Jemné hliněné omítky se pomalu chýlí ke konci. Oblouk je omítnutý hodně natenko a rovnou fajnovou omítkou, protože to jednak už máme v paži, a pak šlo o to, aby pod větší vrstvou omítky neztratil svou lomenost.

Když takhle budete třeba něco stavět, a budete mít pocit, že se to moc nehejbe, 

ukliďte si. Konečná podoba basreliéfů kolem akvárka. Když budete dělat fajnovou na basreliéfech, nedávejte do omítky mnoho "armovací příměsi" - v našem případě strojních hoblin - bude se vám to lépe hladit.

Tohle bude koupelna. Noudizajnový prvek se jmenuje "Andělský pisoár". Před zídkou bude vana, za ní záchod. Ještě k tomu pár luxfer, sklo z Bohémie, národní klasika,
zamáčkneme slzu.

 Linka - hranka na předělu zdí a stropu. Pokud se vám bude fajnovka v takhle gravitací exponovaných místech všeliak nedařit, tak ji tam nahrubo namrskejte, dejte si cígo (příp. čaj) a vemte to štětkou s jílovým šlikrem. Hliněná spása.

 

Je-li pro vás vana důležitá, měli byste si ji vyzkoušet, než si ji pořídíte. Pokud máte ještě k tomu vyhraněný názor na materiály a dnešní "vyšizenou" dobu, tak si zřejmě pořídíte vanu litinovou. Na nejbližším šroťáku ji seženete za 10 Kč/kg. Tahle je místní - šlapali jsme v ní hlínu na omítky, což je ideální, protože než sepovrch smaltu zdrsní před tím, než se do ní pustí zrušný karosář se svým air-brush art.

Vřesce I

Stalo se, že jsme řešili interiér jednoho stavení. Cílem bylo vytvořit životu přívětivý prostor (ukažte mi na lidském těle rovnou linku nebo pravý úhel...). 

UPOZORNĚNÍ: Pokud máte potíž odpoutat se od zaběhlých stavebních konvencí, nečtěte dál, mohl by vám stoupnout tlak, či naskočit pupínky..

Nejprve jsme rozporcovali prostor. Koukáme ze světnice do pracovny/ložnice a za rohem bude "děcák". Použili jsme cihly z bouračky na hliněnou maltu s vápnem.

Rodící se mozaika za budoucími kamny. Věděli jste, že každé 3 měsíce mění ve vašem oblíbeném koupelnovém studiu vzorkovnu?

 A pak prej, že nejde vyfotit auru..

 Pohled druhým směrem. Druhá příčka je z "pěníku", protože nemáme dost cihel.

"A ten průchod aby byl do oblouku, ale ne kulatýho a ne symetrickýho". "Hai!"

Tak jsme ještě zalomili zeď v místě levého pilířku směrem do světnice, ať je to teda pořádně křivé.

 A pak, že to bez cementu nejde! Ale nutno dodat, že v tuhle chvíli jsem se při protahování se pod obloukem dával dobrý pozor, abych nezavadil...

Mezi světnicí a pracovnou bude akvárko, ne jeho rám jsme použili staré krokve ze stodoly. Ve zdi je kapsa na trám, protože povalový strop tu a tam povážlivě utlel a bude lepší jej podepřít.

 Představujte si rybičky...

Únor - nejvyšší čas postarat se o trávník. (sekání slámy do hliněných omítek)

Až do Santiaga, bratře...

Before. Na tomhle místě bude basreliéf - strom v dětském pokoji (viz níže).

Pan deratizér. Cihlu před omítáním lépe navlhčit, zdálo se mi.

 Řešíme, jak se k tomu postavit. Hrubou omítku jsme nechali mastnější, líp se přicucává na podklad.

 Migel se pohybuje rychleji, než jeho vlastní stín - je to v pořádku?

 Mozaika roste. Styl "Gaudí" = kousek vedle kousku. O tom, jak se dělají mozaiky v africe jsme se dozvěděli až později (opačný poměr spárovky a střípků). Na kamnech se hřeje voda - mrzne, takže hlínu i písek musíme zadělávat teplou vodou.

 Ako lastovička.

Ve druhé místnosti už nám hrubé jakžtakž jdou, prubířský kámen je špaletka...

 Určité partie jsou vhodné především pro ženy. Kdo na to má mít trpělivost.

Celé to budou vytápět "bulerky", které budou prokukovat skrze zeď dětského pokoje. Po zatopení jsme zjistili, že by z dětí asi za chvíli zbyli křížaly, proto začala vznikat zeď kolem kamen a u stropu pak soustava průduchů rpo rozvedení teplého vzduchu.

Na hlíně se můžete vyblbnout. Kdo najde víc basreliéfů vyhrává...

 Hlavně se s tím moc netento.

Linka - hranka!

Onen strom z děcáku pro srovnání, jak naprosto jinou kvalitu získává zeď. Ta hnízdečka jsou zmetky místního keramika. Hotová jemná omítka s hoblinama.

 Mozaika pokračuje převážně v africkém stylu.

Náladovka z děcáku.

Chlívek na bulerky. Vpravo bude lavička, kde bude možno nahřáti sobě bůček. Nahoře "Šivovo voči", tady přiznávám inpiraci v okamžiku, kdy jsem se propil darjeelingem až na dno "hančlovky".

Už se to rýsuje, jemná omítka téměř hotová.Vlevo nad akvárkem leguán, šivovo voči jsou "3D", hoho!

Přikládácí otvor do kamen, dlažba ze zbytků půdovek.

Pokračování příště.

Zábradlíčko na patýrko

Mrzlo až praštělo, takže se na domě stejně nic dělat nedalo. Sehnal jsem k sobě dvě kozy, vyšťáral nějaký doubek v radiálním řezu a se sukama a s trochu zahnilým okrajem "ať je to hezký" a dal se do práce, protože už to byl skoro rok, co jsem to zábradlí slíbil..

Kamarádi bydlí v Karlíně, byt má -2 místnosti, ale vysokej strop, takže patýrko je spása. 

 Dizajn především - napadl mě takovej "vlaštovčí" tvar. Zakoupil jsem tedy vlaštovku od Kunze (hoblík na konkávní tvary), ňák ji sešteloval - dub je milosrdný dřevo..

Aby to drželo, tak jsem vyrobil své první čepy a dlaby. Narex dělá děropáče no. 6., čepy jsem vyřezal japonkou, protože Pilana nevyrábí pily na řezání..

  

Dispercol - nic víc, nic míň.

 

Hned bych tam šel bydlet..

Rošt do koupelny

Kamarádi v Lubně měli takové bezútěšně studené dlaždičky v koupelně, a že by to možná dřevěný rošt spravil. Nechal jsem myšlenku skoro rok uležet, a pak týden předtím, než jsme k nim jeli jsem se pod tíhou svědomí dal do práce. Koupelna +děti = voda, takže jsem vyhrabal nějaký modřín, s bělí, "ať je to hezký". Protože byla zima, ročním obdobím i ve skutečnosti, rozložil jsem se s dílem v obýváku, k veliké radosti zbytku rodiny.

Jako základní prvek dizajnu mě uspokojila různá šířka lamel. Nařezal jsem spoustu "pindíků" aby mezery byly přesné.

Po chvíli koketování s nějakým zaumným truhlářským spojem jsem při pohledu na množství lamel sáhl po Dispercolu.

Olej musí být. Všimněte si, že bez dvou sklenic se zavařeninou se takový rošt nedá natírat.

 Kresba..

Hurá do vany!

Čajové stolky

Stál za chalupou starý suchý jilm, kůru z větví ohlodanou. Tak jsem z rozsochy vyřízl tři plátky motorovkou, protože Zuzka chtěla prkýnko na krájení. Pak se chvíli válely doma a nějak mi z toho furt to prkýnko nelezlo, ale takhle čajové stolečky... Až jsem je odnesl do stodoly a brousil, brousil, brousil. Brousit jilm je svého druhu marná práce. Pochopil jsem, proč tak málo nábytku má konkávní tvary - nedá se to dělat strojem. Jednoho dne jsem dobrousil, postavil jsem vyleštěnce na nožky z dubu, olej a hurá na čaj!

 Už leze pod olejem..

 Najdi X rozdílů..

Puer

Oolong

 Darjeeling