Vřesce - parapetos a bílení

Předznamenávám, že nejsme žádní truhláři, měli jsme na to 1 den a omezené vybavení, tak aby se někdo nechytal nepodstatného. Parapety a výplně výklenků měly pokud možno souznít se svým okolím. Proto větší plochy parapetů jsou z hraněných svlakovaných coulových prken, do výklenků přišly nehraněné kusy všeho možného, co jsme vyhrabali. 

 Protahovačka je po sirkách a akuvrtačce snad největší vynález lidstva. Ubírali jsme co nejméně, tak na 2,2 cm.

 Protože na dané délky (až 2,6 m) byla moje srovnávačka malá, spolehli jsme se na přesný podélný řez na cirkuli.

Slepeno "na tupo", pár ztužidel a přišroubované svlaky z odřezků, aby se to moc nekroutilo.

Osika do výklenku, olej. Bývalá bočnice knihovny, ke které nestihlo dojít.

Lazurovaná osika do menšího výklenku.

 Nestačil nám smrk, tak jsme vyrobili dvě zebry s modřínem.

 Parádní nahnilý kaštan do výklenku. Asi nejmalebnější kousek.

 Výrobky jsme zařízli na míru, položili, zatížili kamením a podfoukli pěnou.

 Zamáznout hlínou a je to.

Zprvu jsem si nebyl moc jistý, jak tenhle Martinův rozeklanec vyjde, ale po nabílení nad očekávání zdařilé hrátky se světlem a stínem.

Populární létající strom zůstane v hlíně.

Lavička (furt ještě chybí) i s kamny, část také zůstane v hlíně.

Nabílením získaly na pestrosti i všelijaké basreliéfy, takže jsme nakonec upustili od tónování malby, či různých kočičin s texturou. Jo, a to bílení. Naložili jsme čerťáka do sudu, dva pytle. S vodou jsme rozmíchali malbu, zahustili deckou mléka na kýbl. První vrstvy se dost roztírají s hlínou - jak to dělají frajeři na videu fy "Hliněný dům" zatím netušíme.

Vřesce - podlahy

Po dopatlání hlíny přišel čas na podlahy. V jedné stodole jsme od dědy koupili vzduchosuché borové fošny a dopravili je k truhláři, který působil důvěryhodně, aby je zhobloval a vyfrézoval pero a drážku. Zde přišlo první ponaučení - nenechávejte nikoho bez dozoru! Inu ohobloval, vyrobil pérko i drážku, leč ponechal fošny v celých délkách (6 m), pročež nad hromadou prořezu jsme zaplakali poprvé, nad výrobky podobnými střešním latím podruhé a nad tím, že to tím pádem asi nevystačí, potřetí.
C'est la vie.
Pustili jsme se tedy do práce. Trámkový rošt (polštáře) ze smrku 6 x 8 cm leží na "bobících". Je lepší koupit kvalitní dřevo, mezi tím naším bylo pár vrtulí až hanba. Vrtule jsme nakrátili na snesitelné vrtule a spolehli se, že jim palubky tloušťky 42 mm "domluví". Polštáře jsou podpírány v rozteči 1,2 - 1,5 m, a jejich vzdálenost je podobná, což zmiňuju zejména proto, že pokud bychom podlehli dnes oblíbené rozteči 0,8 x 1,0 m, tak bobíkujeme ještě dneska..

Fošny se k našemu příjemnému překvapení nechaly přemluvit k poměrně těsnému dolehnutí pomocí autoheveru zapřeného o kus trámku přivázaného provazem "na zděř" k polštáři. Zapouštěli jsme vruty PZ 5x70, dírka se zakryje dřevěným špuntíkem, "aby to bylo hezký."

Pokud použijete tlustší trámky a tenčí fošny, patrně osadíte trámky do roviny a je to. Pokud použijete tenčí trámky a tlusté fošny, patrně vám bude položená podlaha tu a tam vlát dle rozmaru fošen. Jelikož pod podlahou je plánováno ukrývání partyzánů, dalo se poměrně pohodlně podkládat.

V tomhle rohu se nám podlaha zvedala mocně. Po akutním brejnstormingu jsme sehnali ocelovou rouru, do ní dali tenčí rouru, do ní ještě tenčí rouru a výslednou velmi záhadně vyhlížející matrjošku zavěsili na polštář pro budoucí generace. Už druhý den se podlaha srovnala.

Asi nejchmurnější svízel při pokládání podlahy nastává, když vám dojde materiál. Skončili jsme v půli ložnice, poté, co jsme použili všechny kousky delší než 0,5 m a vyřazeno bylo pouze několik zle sežraných fošen. Čaj, kafe, cigárko, a hned tu byl nápad. Našli jsme pár borových prken, a že je dáme dvojitě, což by v ložnici mohlo postačovat. Leč ani těch nebylo dost. Čaj, kafe, cigárko, a po hloubkovém průzkumu půd a chlívků jsme objevili několik velmi starožitných rozkládácích stolů.

Deskama stolů to rychle přibejvá.. Pro jistotu jsme podlahu zespoda prošroubovali hromadou vrutů 6 x 40, výsledek byl vcelku uspokojivý.

Brus, fermež, trocha červeného pigmentu do betonu, navrch olej od Kreidezeit a takhle to dopadlo. Staré dřevo stolů se pod olejem pěkně vybarvilo, zašedlá borovice taky. V ložnici se nakonec z počáteční nuzné situace vyvinula vcelku štramácká kazetová podlaha. Soudím, že podobná se v české kotlině nenachází.

Snad je tedy důležité nevěšet hlavu.