Vřesce - podlahy

Po dopatlání hlíny přišel čas na podlahy. V jedné stodole jsme od dědy koupili vzduchosuché borové fošny a dopravili je k truhláři, který působil důvěryhodně, aby je zhobloval a vyfrézoval pero a drážku. Zde přišlo první ponaučení - nenechávejte nikoho bez dozoru! Inu ohobloval, vyrobil pérko i drážku, leč ponechal fošny v celých délkách (6 m), pročež nad hromadou prořezu jsme zaplakali poprvé, nad výrobky podobnými střešním latím podruhé a nad tím, že to tím pádem asi nevystačí, potřetí.
C'est la vie.
Pustili jsme se tedy do práce. Trámkový rošt (polštáře) ze smrku 6 x 8 cm leží na "bobících". Je lepší koupit kvalitní dřevo, mezi tím naším bylo pár vrtulí až hanba. Vrtule jsme nakrátili na snesitelné vrtule a spolehli se, že jim palubky tloušťky 42 mm "domluví". Polštáře jsou podpírány v rozteči 1,2 - 1,5 m, a jejich vzdálenost je podobná, což zmiňuju zejména proto, že pokud bychom podlehli dnes oblíbené rozteči 0,8 x 1,0 m, tak bobíkujeme ještě dneska..

Fošny se k našemu příjemnému překvapení nechaly přemluvit k poměrně těsnému dolehnutí pomocí autoheveru zapřeného o kus trámku přivázaného provazem "na zděř" k polštáři. Zapouštěli jsme vruty PZ 5x70, dírka se zakryje dřevěným špuntíkem, "aby to bylo hezký."

Pokud použijete tlustší trámky a tenčí fošny, patrně osadíte trámky do roviny a je to. Pokud použijete tenčí trámky a tlusté fošny, patrně vám bude položená podlaha tu a tam vlát dle rozmaru fošen. Jelikož pod podlahou je plánováno ukrývání partyzánů, dalo se poměrně pohodlně podkládat.

V tomhle rohu se nám podlaha zvedala mocně. Po akutním brejnstormingu jsme sehnali ocelovou rouru, do ní dali tenčí rouru, do ní ještě tenčí rouru a výslednou velmi záhadně vyhlížející matrjošku zavěsili na polštář pro budoucí generace. Už druhý den se podlaha srovnala.

Asi nejchmurnější svízel při pokládání podlahy nastává, když vám dojde materiál. Skončili jsme v půli ložnice, poté, co jsme použili všechny kousky delší než 0,5 m a vyřazeno bylo pouze několik zle sežraných fošen. Čaj, kafe, cigárko, a hned tu byl nápad. Našli jsme pár borových prken, a že je dáme dvojitě, což by v ložnici mohlo postačovat. Leč ani těch nebylo dost. Čaj, kafe, cigárko, a po hloubkovém průzkumu půd a chlívků jsme objevili několik velmi starožitných rozkládácích stolů.

Deskama stolů to rychle přibejvá.. Pro jistotu jsme podlahu zespoda prošroubovali hromadou vrutů 6 x 40, výsledek byl vcelku uspokojivý.

Brus, fermež, trocha červeného pigmentu do betonu, navrch olej od Kreidezeit a takhle to dopadlo. Staré dřevo stolů se pod olejem pěkně vybarvilo, zašedlá borovice taky. V ložnici se nakonec z počáteční nuzné situace vyvinula vcelku štramácká kazetová podlaha. Soudím, že podobná se v české kotlině nenachází.

Snad je tedy důležité nevěšet hlavu.