Cinkovaná truhla

Vyslechněte historku poučnou, jak jsem stavěl truhlu. Jste-li truhláři, nečtěte, mohlo by to ve vás vyvolat nepříjemné vzpomínky.. Pomalu se blížil rok od chvíle, kdy jsem slíbil truhlu, nastal tedy čas činů. Takhle vypadal plánek:

Vybral jsem modřínová prkna s bělí, "ať je to hezký". Protáhnul jsem je na 17 mm (pokusem určená tloušťka, která se mi nejvíc líbila), shobloval hrany na vytuněné hoblici (viz článek o tjůningu hoblice) do roviny a slepil natupo.

 Tohle je jen okrasné foto z dílny.. kudrlinky. Cinkování - tedy spojování na rybinu je docela dobrá škola soustředění. Špatně říznete jednou... Cinky jsem kreslil podle šablonky, kterou jsem si slepil z odřezků dubu - jinak by mě šlahlo už jen z rozkreslování.. Vyřezat a vysekat cinky na tuhle truhlu mi trvalo celý den. Vše docela pasovalo, a tu se to stalo. Ale dřív, než vypovím tu hrůznou historku, odbočím ke kování.

  Koupíte v železářství takovéhle panty, žárově zinkované a tedy pro daný účel ošklivě žlutoskvoucí.

Zinek docela dobře oxiduje, nechal jsem tedy panty "podusit" v rozjetých kamnech přes noc.

Zoxidovanou vrstvičku pak snadno očistíte dráťákem a panty se nám začínají k truhle hodit. Asi jsou odbornější postupy, ale zjistil jsem, že když se panty hned po kartáčování nasliní, lehce začernají a nereznou (hned).

Pak jsem se logicky ocitnul před problémem, jak panty připevnit. Vruty k tomu prostě ne a ne a nepasovaly. Takže zahnutý hřebík, nebo železný nýtek - stejně jsem si to chtěl někdy vyzkoušet. Vzal jsem popuštěnou ocel co jsem vyhrabal z ohniště. Nařezal kusyo 4 mm delší než byla tloušťka spojovaného materiálu a roztloukl je předem ve svěráku na jednom konci, pak navlíknul panty a rozklepal druhý konec. Šlo to dobře. Než jsem si všimnul, že jeden pant mám opačně.. je to dost nerozebiratelný spoj (takže flexa a repete).

A tady začíná slíbená tragédie. Zapochyboval jsem. Bude to natupo lepené dřevo držet? A nenapadlo mě nic hloupějšího, než přilepit a přikolíkovat zevnitř svlaky.

Tady odbočka ke kolíkování - kdosi to furt nemohl pochopit, že se natluče hranatý kolík do kulaté díry. Pěkně to pak táhne (= drží).

Pěkně jsem truhlu slepil, natřel olejem, navlíknul uší z ohlávky na kozu (u nás v železářství tuto užitečnou věc ještě prodávají) a odnesl tu parádu domů, za pár dní jsme ji měli při návštěvě předat.

 

A celé se to zkroutilo jak sviňa.

 

 Takže si zapište za ušiska: svlak se na lepené dřevo nepřipevňuje v celé délce, ale pouze v jednom místě, pročež bývá vsazen do rybinové drážky, by se dřevo při změnách vlhkosti hýbati mohlo a necvičilo spartakiádu.
Truhlu jsem musel rozebrat na dílce, odsekat svlaky, znova sesadit, slepit, zanýtovat, do víka vsadit ony svlaky na rybinu, protože se odmítalo narovnat a taktak jsem ji stihl předat. Nejde o to nedělat chyby, ale poučit se z nich, že.