Jirka chtěl ke staronové dívce novou postel. Zadání znělo: dub, tloušťka aspoň 50 mm, aby vypadala jako matsu (jednoduchá japonská skládací postel) - ale nebyla to matsu, a měla být skládací. Vzpomněl jsem si na královnu Koloběžku I., a šel jsem vyhrabat nějaké dřevo.
Zdání klame, ikdyž ve většině čtenářů by tyhle vzduchosuché fošny vzbudily rozpaky.
Po několika hodinách vybírání, řezání a hoblování bychom to nahrubo měli..
Hlavně to někde nezvorat. Nebo spíš nezvorat to příliš. Ještě přesněji - nezvorat to tak, aby to zákazník poznal :)
Jak říkal jeden kolega: "Lepení velkých věcí provádím zřídka a nerad." Prostě vám chybí nejméně 1 ruka.
Po brusu naparádit olejem - muss sein.
Anžto v dílně není dost velké rovné místo pro sesazení postele, obsadil jsem naši světnici.
Rozebiratelnost zajistí spojovací kování Hettich, díky konstrukci postele to tentokráte nebude za cenu povrzávání.
Ještě ukloněné čelo a rošty - a hurá do hajan. Skoro si říkám, že bychom, si už taky zasloužili novou postel...
