Třešňové zrcadlo

Mája chtěla zrcadlo, protože to staré vyhodila, tudíž žádné nemá - a žena bez zrcadla - jen považte.. Předloni jsme po jedné vichřici odtěžili zlámanou ptačinku, trochu jsem ji přiříznul a pak dlouho zkoušel, jak by to pasovalo dohromady.

Pokud to neberete "linka-hranka", je obtížné trefit míru, do které můžete dřevu vnutit nějaký tvar, aby se s ním ještě nepral. Tím spíš, že zrcadlo samotné je dokonale rovný pravoúhlý předmět.

Tuhle rozsochu nebylo možné vynechat.

Kmen byl uprostřed vyhnilý, a zbytky nakousnutého dřeva jsem nechal na vnitřní straně rámu. Po naolejování vyjevily parádní vzor á la fenek hyenovitý.

Někdy se na styku dřev snažíte, aby škvírka takřka nebyla vidět, tady bylo naopak třeba linii rozbít dlátem, jinak by si ten horní kousek s tím spodním vůbec nepadly do noty. 

Jelikož Mája má dva malé rarachy, je zrcadlo vyrobeno jako takřka nerozbitné, s pevnými zády, a pokud by přeci jen rozbito bylo, tak se rozhodně nevysype. To se hodí i pro případ, že by zrcadlo náhodou neodpovídalo správně na pokládanou otázku.

Vokýnko do koupelny

Kamča chtěla "vokýnko do koupelny", místo těch luxfer, co jsou mezi koupelnou a kuchyní, v činžácích, znáte.. Kouknul jsem, co v oblasti oken 40 x 40 nabízí odchody a povzbuzen zjištěním, že to nemůže být horší, jsem se dal do práce.

Padl mi do ruky kousek červeného dubu. Nejdřív uděláme křídlo, podle toho co vznikne doděláme rám, praví zkušenost.

Když nemáte frézu (nemám) a nechce se vám to řezat a dlabat (nechtělo se), tak se dají čepy vyřezat na cirkuli -  pokud máte pravítko v pravém úhlu a kotouč rovně (zjistil jsem, že taky nemám).

 Vyřežete vnitřní falc na sklo a můžete slepit. Vnější falc po obvodu, který bude zapadat do rámu vyřežete potom. Takhle stažené se to prokolíkuje skrze čepy.

 Rám bychom chtěli třeba takhle.

Můžete ho třeba ztlouct hřebíkem, ale jelikož by to nebylo dostatečně dřevní, tak rám sčepujete na rybinu. Doporučuji si vyrobit "rybinové udělátko", jinak se upravítkujete.

 

 Tak akorát vyvrtáte díry na panty a zatlučete drát pro obrtlík.

 Hranu vezmete horní frézkou, pokud jste ještě pořád nenabrousili ten profilový hoblík.

.

 Tentokrát olej s pigmentem (lazura), protože podle místa určení potřebovalo dřevo lehce přitmavit. Ze sbírky odřezků skla vyberete vhodný vzor.

 

 Poslední hřebík jsem zatloukl a ozval se takový zvuk, po kterém sklenáři klejí. Rozhodl jsem se, že s ohledem na určení okna to nevadí.

 Dyť to ani není moc vidět... Zazdít na místo a bude to.

Dubová truhla na poklady

Simke si objednala bytelnou cinkovanou dubovou truhlu na poklady. Vybral jsem tedy dřevo se zdobnými suky a pár kusů prken v radiálním řezu, aby byla vidět písmenková kresba (upozorním níže). Výsledná tloušťka dřev je 24 mm, slušný masa kus. Dub je k opracování sice milosrdný, netrhá se, ale nepromine ani půl milimetru, zkrátka se nezmáčkne a nezmáčkne.

Korpus je triviální, ale zaoblené víko je práce na dlooouuhý zimní večer. Taky jsem zjistil, že nemám dost ztužidel a rukou (to je asi vlastnost truhlářské dílny).

Při hoblování čel jsem konečně narazil na limit hoblíku Narex. Dub v ploše už želízko nedává. Naštěstí extra superior Indian quality for you, sahib, aneb bazarový hoblík značky Anant se nenechal zahanbit a práci dokončil. 

Čelo po přebroušení.

Olej a modelka Anežka.

Hotový kousek k sežrání. (Anežka už tam není).

Na čele víka vyniká písmenková kresba, korpus zdobí elegantní souček. Podobně jako bok níže.

Už máte truhlu na poklady?