čtvrtek 13. září 2012

Hliněné omítky (by chtěl mít každý..)

Postup při tvorbě hliněných omítek je v mnohém shodný s hliněnou mazaninou. Opět si seženete ostřílenou partičku, na množství nehleďte.


A pořádně je zadřete... 



 Omítka se nahazuje rukou, tak akorát zprudka, aby to mlasklo. Konzistenci omítky je třeba trochu víc ladit - přebytek či nedostatek vody a písku poznáte hned (nebo posléze, až vám to popraská). Savé podklady doporučuju předem našlicovat (pocákat milkšejkem z bláta), páč jináč vsjo opadajeťsja. po chvíli cviku dosáhnete takto rovnoměrně "navlaštovičenou" plochu. Vůbec to není vhodné pro choleriky s odporem k mravenčí práci. 


Pak přijde Se, a Se to roztahá hladítkem dle libosti. Protože mám nepřítele v úctě, přiznávám, že nejlepší bylo hladítko z tvrzeného polystyrenu. Hrany, rohy a detaily se mnohem lépe dodělávají po zaschnutí ploch, proto je zatím vynecháte.


 Před a po.



Existuje mnoho způsobů hlazení - ten správný si objeví každý sám.
 

Nenechte se zmást - děti to moc baví.


Tady mě jenom zaujala rozdílnost nálad na jednom místě v jeden okamžik.



František miluje písek. Zrovna si nehraje ale prosívá písek na štuky (o tom někdy příště).


Už se to rýsuje..


Povšimněte si, 
že nejvyšším cílem
 je i při plácání bahna 
působit ladně.

pátek 24. srpna 2012

Hliněná mazanina na strop

Například hliněná mazanina na strop je taky dost dřevní dílo. K čemu je to krom dřevnosti dobré? Mno, mějme skladbu stropu odspoda: trámy, překládaný záklop prken, hliněná mazanina a podložky polštářů, polštáře (trámy pod podlahou), dřevěná podlaha. Vrstva hlíny kolem 5 cm bude tlumit zvuk, pachotěsnit a poskytovat jakous takous vyšší požární odolnost stropní konstrukce (aspoň teoreticky, nehádám se).

Nejdřiv si seženete neohroženou partičku. Shledali jsme, že minimální počet lidí na hlinomazné práce jsou tři.

Když není prvního dubna a pod nulou, tak šlapete naboso a polévají vás spolu s hlínou... Hlínu smícháme s pískem v takovém poměru, aby po vyschnutí nepraskala. V našem případě 1 : 2. Trocha slaměné řezanky do 8 cm poslouží v mazanině jako vnitřní armatura. Pánové pak pozorují, jak dáma šlape.

Kusy ledu ve vodě se projeví dutinami ve výsledné mazanině, což jsem tušil, ale ta lenost..

 Bahenní dílo přiláká neomylně i děti, na což by se útlocitné maminky měly připravit.

 Rovnoměrně rozdupat.

A přetočit a znova rozdupat. Zkušená parta otáčí 3 x a je to.

Kdo si dá plný kýbl, pozná, zač je toho loket.

Vykydnout, roztáhnout stájovou škrabkou a strhnout prknem.

Latě natlučené na ztraceno zaručují rovnoměrnou vrstvu mazaniny.

Asi 80 m čtverečných trvalo dva víkendy nehrocené práce. Prvotní dojem je dobrý, akorát se nenechte zmást, že namočený záklop se dočasně zkroutí až hanba.

čtvrtek 9. srpna 2012

Schody - část první

//Pozor - je to strašně dlouhý// Jednoho dne nastal čas vztyčit schody do podkroví. Vycházelo mi to na točité schodiště, částečně stáčené kol prohnutého středového sloupu, nepravidelného půdorysu a proměnného stoupání. (Víc už to zkomplikovat nešlo). Vlastně jo - chtěl jsem to dělat z masívu, sehnal jsem široké fošny, které se samozřejmě lehce kroutily. Zvolil jsem proto metodu "step by step". Inženýrská činnost spočívala v jednodenním pokusnictví se zapůjčenou lejzrovou vodováhou (skvělá věc když se nemáte čeho chytit). 

 Nejdřív bylo potřeba zjistit počet stupňů ve vazbě na šíři nášlapu (tedy zvolit vzdálenost tzv. výstupní čáry od sloupu). Zvolil jsem šíři nášlapu 33 cm asi ve dvou třetinách délky stupně od sloupu.

 Výška stupně vychází na 20,5 cm, s tím, že první stupeň má o 1 cm víc (což neva, páč člověk je seštelovanej tak, že na první schod si automaticky přišlápne). Pomocí laťek jsem si představoval hrany stupňů.

 Pak jsem obešel stodolu hledaje vhodně zahnutý kus dřeva na první schodnici. Našel jsem habrovou fošnu, a nezatížen předsudky jsem ji vzal do práce. Habr je totiž strašná houžev.

 Fošnu jsem nahrubo seříz a přiložil na místo. Pomocí lejzrové vodováhy jsem nakreslil dlaby na stupně a podstupnice a pak tuze trápil frézku, co to šlo.



 Stupnice jsou z dubových fošen, podstupnice z jasanu. Vybíral jsem vždycky kresbu dřeva tak, aby to dávalo smysl. ("Františku, usmívej se!" "Provedu!").

 Mno a tak to šlo den za dnem, kus po kuse. Podstupnice je vždy zadlabaná na pero do spodní i horní stupnice, což při křivosti fošen občas představovalo zajímavý úkol vyfrézovat křivou drážku - šlo to pomocí latě s hřebíčky, která se natloukla na obrobek jako doraz frézky. 

 Většina stupnic je z jednoho kusu, ale největší plachty délky 1,8 m a šíře 70 cm jsem musel lepit z více kusů. Na vkládané pero. Kvůli velké nepřesnosti jsem použil PUR lepidlo, které milosrdně nabobtná..

 Svébytný úkol bylo vždy sundat kůru z habrových fošen. Nejde to. Dlátem to nejde o něco líp. Takže příště bych ji nechal kontrolovaně odpouchnout na dešti. Nicméně odlabkáním schodnic vznikl docela zajímavý povrch.

 Diagonální stupnice v rozích jsme nejdřív vyřízli z vlnité lepenky, byla by to jinak až moc deskriptiva..


 Když jsme u těch dřev - sloup je kmen akátu. Je sice tvrdý, ale dá se aspoň po vláknech trhat.

 Při práci se v kamnech objevila čertí hlava. Obecně to při stavbě schodů není nutná podmínka, je ovšem lepší, když se tak stane.


 Trochu náročné bylo vyrobit druhou schodnici a pak ji nasadit na schody zboku tak, aby stupnice a podstupnice zapadly do dlabů. Metoda pokus - omyl - oprava (pouze pro trpělivé jedince..). Hodně pomůže, když si stanovíte míru přesnosti. Když se rozhodnete, že škvíru do několika milimetrů honit nebudete, máte půl hotovo.

Nespočetněkrát mě napadalo, jak si člověk hodně ulehčí tím, že pracuje s rovinou a pravoúhle. Nicméně taky se tím o hodně připravuje. Dala by se zde rozvést úvaha, že volná křivka je "čára živá", kdežto přímka je "čára mrtvá", přičemž definované křivky tvoří jakýsi přechod.

Jonatán dohlíží na průběh prací.

Někdo to vidí, někdo ne. Po přiložení třetí schodnice vznikl "uroborní koutek". Veselá ryba prohání naprdlýho krokodýla. Chcete-li.

Schodiště bude vyneseno schodnicemi na nožičkách, první stupně jsou zatím podloženy, bude tu komůrka na vysavač.

Nakonec jsme schodiště rozebrali a jednotlivé díly slepili PUR lepidlem. Protože se to nedalo nijak svorkovat, stáhnul jsem to plechovými vinglíky.

Hoblování hranky vlaštovkou můžete propadnout do takové míry, že upozadíte původní záměr - před čtvrthodinou odjet...

Detail z krokodýla. "Paleček".

Borové nožky pod druhou schodnicí. Nesou schodiště.

A takhle jsme doběhli nahoru. Poslední schodnice byla nejdelší, nejkřivější, nejtěžší, nejnevyrobitelnější..
 Někdy, až je natřu olejem, doplním druhý díl, kde teprve vynikne, že tahle schodovitá sochařina stála za to.

čtvrtek 10. května 2012

Kostka pod monitor

Jelikož monitor počítače má se nacházeti mírně pod úrovní očí, musel jsem mu při své výšce značně vypomoci. Akorát se to na těch knihách klátilo a ani vzhledem mě to moc neoslovovalo, nehledě na nevyužitý objem. Vytáhl jsem z palivového dřeva kousky modřínových krajin a vzal je do práce.


Detail původního "soklíku".


Výrobu jsem nefotil. Protáhnout, slepit bočnice, záda jsem připojil rybinou, což je technicky špatně, chtěl jsem si to zkusit, horní desku jsem přikolíkoval a stloukl. Olej, samozřejmě.


 A tady funkce - sklad pracovních složek. Akorát jsem někde zbrkle proměřil a o fous tam nevlezou na výšku. Kdyžtak přitluču laťku zespoda :).





neděle 22. dubna 2012

Terapeutické zrcadlo pro Anežku

Někdo ve vsi vyhodil zrcadlo, asi 110 x 50 cm. Nekvalitní a na dvou místech lehce odprýsklé. Nicméně naprosto vhodné pro výrobu terapeutického zrcadla. To slouží k motivaci dětí k tomu, aby se víc vztahovali ke světu, pokud s tím maj potíže (si myslim, kdyžtak opravte).

Děti do zrcadla koukaj, kopou, slintaj a lezou po něm. Proto jsem vzal do práce 18 mm OSB jako šasi.

 

Rozhodl jsem se s tím moc konstrukčně neobtěžovat, takže na OSB jsem přilepil laťky tloušťky skla s rezervou 2 mm v tloušťce i ve vymezeném obdelníku (jak mi říkal nedávno jeden truhlář "Vůli ještě nikdo nehobloval").

Šasi překryje rám z nehraněných krasodřev - vzal jsem třešeň, mírně nahnilou a kus červeného dubu, co zbyl ze schodů.

 

 Takhle mi to přišlo dobré, dřeva jsem složil natupo, lehce zařízl pro spasování. Povrch je jednak surová běl, řez motorovkou, řez pilou, hoblovaný brus - aby to bylo pestré (jde o to, k jakému světu chcete, aby se dítě vztahovalo :) ). Hrany jsem bral vlaštovkou, nebo kozí nožkou dle potřeby.


Vždycky se těším, co z toho vyleze v oleji...

 


 Zrcadlo jsem přilepil dvoustrannou montážní páskou - takovou tou houbovitou, jen proto, že jsem o ni zakopl, šlo by to silikonem (nebo vůbec, ale přišlo mi to odolnější proti rozbití = nevysype se) Okraj šasi jsem provrtal a rám přivrutal 5 x 50.

 Agnes se nová hračka docela zamlouvá.