Vařečka

Zuzka koupila větší mísu na chleba. Jednou jsem pomáhal míchat těsto a takřka mě rozezlilo, že výrobce vařeček je vyrábí přesně tak, aby se vám míchalo nepohodlně, ruka v křeči a mozol na cestě. Chce to zkrátka macatější rukojeť. Po úderné hodince ve stodole jsem dodal modřínový prototyp.

Vyřezáno přímočarkou z prkna, výduť jsem vzal flexou, rukojeť je hoblovaná vlaštovkou. Nejhorší byla ta díra (neprasknout to) - až potom mi Zuzka řekla, že tam žádná dírka být nemusí..

V provozní zkoušce schváleno, starou vařečku jsme hodili do kamen. Taková blbost, řeklo by se, a jak zpříjemní práci!

Vřesce - čilaut

Nakonec ještě pár fotek z oslavy nového bydlení. Lidi jsou rozmazaní, protože nejsou důležití.

Vřesce - kuchyně

Kuchyni nesmíme z mnoha důvodů podcenit (životní moudro). 

Jako barovou desku jsem "naohýbal" vrbovou fošnu. Vrba má zajímavou kresbu, probarvené jádro, je měkká, ale na nenamáhané kousky nábytku se hodí. 

 

Chtěl jsem minimalizovat prořez, protože dřeva nebylo nazbyt, a trochu jsem se v té deskriptivě zamotal.. nakonec to dobře dopadlo.

Ta vrba byla kácená v létě, zkroucená. Takový je život, a poněvadž na těle taky nemáme rovnou plošku, nijak jsem ji nepřetvářel, jen zbrousil v její křivosti. Styčné plochy jsem zhobloval a desku spojil na vkládané pero.

I tu se nastěhovala rodinka a pracovní podmínky nabyly vyššího stupně obtížnosti..

Takhle prokoukne vrbka pod olejem. Jádro, běl, zahnilá rozsocha.. Nerovnosti na spojích řeší například pár tahů kozí nožkou.

Jako narostlá.. (= připěněná).

Na dvorku zatím probíhalo alegorické defilé nábytku.

Martin zatím v rychlosti z různých odřezků ztloukl "džezové zvíře". Nožka se trefila přesně na vývod vody ze zdi. Vývod jsme lehce přemontovali a nožku operovali zeštíhlujícím okrasným řezem.

Děti už spí (zaplaťpánbu), osazujeme mycí zvíře a dubovou pracovní kuchyňskou desku. V popelnici jsem našel vyhozené akvárium, a ta zářivka z něj pásne pěkně pod barovou desku (obecně doporučuju občas nakouknout do pražských popelnic). Vzniklo tak decentní osvětlení pracovní plochy.

Ranní momentka v koupelnových dveřích.

Ženy ve vší vážnosti určují výšku a druh dřeva zbývajícího laloku pracovní plochy. Džezové zvíře zvědavě přihlíží.

Vyhrála to vrba nad dubem a kaštanem. Nahrubo jsem ji rozměřil a spojil na vkládané pero.

Nahrubo osazeno. Na jedné straně jsou "dané tvary" - kontakt se zbylou plochou a kontakt se zděnou částí. Nakreslil jsem přibližný tvar laloku s ohledem na jeho polohu a potřebu procházet kolem. Čistě oblý tvar tam nepasoval, lehce oblená lomenice pasovala lépe.

Výšku jsem dohnal zbytky borového hranolu. Pro tento detail se vžil název "waldorfské kostičky". Budou pohledové, jen lehce lehce obroušené aby ztratily třísky. 

Snem paní domu byly šuplíky na lžíce a kuchyňské nářadí. Dva stejné šuplíky jsme našli, z pár prken jsem vyrobil vestavěné police a horní díl s šuplíkovými pojezdy. Lyžiny šuplíků byly dost ošoupané, přidal jsem jim modřínový nákližek a pojezdy jsou dubové. Namydleno, aby se to lépe šoupalo. Jako zdobný detail zakončení zděné části padla dvě "sluníčka" odřezaná z polínka na topení (švestka).

Zpět k desce - připěnit. Různá ostrá místa opět doladila kozí nožka.

Na závěrečné focení jsme si pozvali modelku.

A ještě pohled ze světnice. Po pravé straně se paní domu dvoří džezové zvíře.

Tímhle považuju téma našeho noudizajnového baukumštu ve Vřescích za vyčerpané. V srpnu snad začneme u nás. Jdu spát.

Vřesce - dveře a prahy

Dneska se podíváte na to, jak se z "ničeho" dělají dveře a futra. Ve stavení byly dvoukřídlé dveře, docela zdravé. Šíře 57 cm postačuje pro koupelnu a komoru.

Obrousili jsme je, výsledná povrchovka ještě není jasná, možná přijdou přitmavit.

Jako vstupní dveře jsme použili tento epesní kousek kdysevá vyhozený z Krumlovského zámku, který z půdních zásob věnoval jeden kamarád.

Perný den se škrabkou a bruskou a jsou "jako nové". Úvozovky používám proto, že takové oživené staré dveře mají oproti novým mnoho výhod. Seženete je za nic, a je to zpravidla poctivá truhlařina, ne náhodný slepenec z velikejch obchodů se šuntem. Navíc omšely životem a nesou tomu odpovídající patinu. Taky se to staré dřevo pod olejem krásně vybarví, což jsem zapoměl nafotit. Jedidnu nevýhodu dveře měly - někdo je seřezával, aby byly kratší - i bez toho by byly krátké. Lupnul jsem tam odřezek podlahy na vkládané pero.

Falc jsem dofrézoval horní frézkou - šlo by to vyřezat, ale tohle bylo rychlejší.

Futra se z ničeho vyrábí následovně: Martin vykostil další krokev ze stodoly a jeden vazní trám jsme nařezali na dvoumetry a nechali rozdělit na pásovce na fošny 55 mm (odtud pochází zelená patinka mechu a lišejníků).

Na cirkuli jsme vyřízli falc. Na nerovných krokvích byl rovný řez docela potíž, proto jsme použili jen dva kusy krokve a zbytek z fošen, ty se výrazně lépe opracovávaly (podotýkám, že spěcháme..).

Dílce jsme spojili na ostřih, spoj je zajištěn kolíkem. Protože bočnice přečnívala horní díl, seškrábl jsem je kozí nožkou (duté dláto) a máme hned ozdobu.. Futra jsme stloukli do pravého úhlu latí, zaklínkovali na místě a zapěnili. Jedny dveře bylo potřeba koupit - s námahou se dal vybrat 1 kus z 8 skladovaných, což samozřejmě souvisí s tím, že jsme museli šetřit a přehrabovat se low-endem ve veleobchodu.

Spáry zalátat pěníkem, dopěnit a můžete prásknout dveřma.

Práh odděluje. Zejména vstupní práh odděluje vnitřní od vnějšího. Dle vlastní úvahy mu můžete věnovat patřičnou pozornost. Vzal jsem tedy do práce tenhle kousek dubové fošny v radiálním řezu. Byla trochu opršelá. Jdou různé řeči, že dub vodou zčerná, tak jsem to zkusil a pokud ta voda nepřijde do styku s kovem, tak se moc neděje. 

Improvizovaná "hoblice". Na hrubou práci stačí kovový hoblík Narex.

Hoblovat dubovou plochu lícové strany byl zážitek. Ještě že dub je k opracování vstřícné dřevo - jen, kdyby nebylo tak tvrdé.. Echtovní indický hoblík Anant no. 5 se jevil jako dostatečný kalibr. Že je potřeba stáhnout želízko a klopku na minimální třísku bych ani nemusel psát, páč po několika tazích vám dojde, že jinak si na dubu ani neškrtnete.

Obligátní olej, aby bylo na co koukat.

Foto vstup - doplním, hned, jak to vyfotím...

 Dětem do pokoje přišel práh z třešně. Je to takové šperkové dřevo.

Vřesce - parapetos a bílení

Předznamenávám, že nejsme žádní truhláři, měli jsme na to 1 den a omezené vybavení, tak aby se někdo nechytal nepodstatného. Parapety a výplně výklenků měly pokud možno souznít se svým okolím. Proto větší plochy parapetů jsou z hraněných svlakovaných coulových prken, do výklenků přišly nehraněné kusy všeho možného, co jsme vyhrabali. 

 Protahovačka je po sirkách a akuvrtačce snad největší vynález lidstva. Ubírali jsme co nejméně, tak na 2,2 cm.

 Protože na dané délky (až 2,6 m) byla moje srovnávačka malá, spolehli jsme se na přesný podélný řez na cirkuli.

Slepeno "na tupo", pár ztužidel a přišroubované svlaky z odřezků, aby se to moc nekroutilo.

Osika do výklenku, olej. Bývalá bočnice knihovny, ke které nestihlo dojít.

Lazurovaná osika do menšího výklenku.

 Nestačil nám smrk, tak jsme vyrobili dvě zebry s modřínem.

 Parádní nahnilý kaštan do výklenku. Asi nejmalebnější kousek.

 Výrobky jsme zařízli na míru, položili, zatížili kamením a podfoukli pěnou.

 Zamáznout hlínou a je to.

Zprvu jsem si nebyl moc jistý, jak tenhle Martinův rozeklanec vyjde, ale po nabílení nad očekávání zdařilé hrátky se světlem a stínem.

Populární létající strom zůstane v hlíně.

Lavička (furt ještě chybí) i s kamny, část také zůstane v hlíně.

Nabílením získaly na pestrosti i všelijaké basreliéfy, takže jsme nakonec upustili od tónování malby, či různých kočičin s texturou. Jo, a to bílení. Naložili jsme čerťáka do sudu, dva pytle. S vodou jsme rozmíchali malbu, zahustili deckou mléka na kýbl. První vrstvy se dost roztírají s hlínou - jak to dělají frajeři na videu fy "Hliněný dům" zatím netušíme.