Dubová postel a la matsu

Jirka chtěl ke staronové dívce novou postel. Zadání znělo: dub, tloušťka aspoň 50 mm, aby vypadala jako matsu (jednoduchá japonská skládací postel) - ale nebyla to matsu, a měla být skládací. Vzpomněl jsem si na královnu Koloběžku I., a šel jsem vyhrabat nějaké dřevo.

  

Zdání klame, ikdyž ve většině čtenářů by tyhle vzduchosuché fošny vzbudily rozpaky. 

 Po několika hodinách vybírání, řezání a hoblování bychom to nahrubo měli..

Hlavně to někde nezvorat. Nebo spíš nezvorat to příliš. Ještě přesněji - nezvorat to tak, aby to zákazník poznal :)

Jak říkal jeden kolega: "Lepení velkých věcí provádím zřídka a nerad." Prostě vám chybí nejméně 1 ruka.

Po brusu naparádit olejem - muss sein.

Anžto v dílně není dost velké rovné místo pro sesazení postele, obsadil jsem naši světnici.

 Rozebiratelnost zajistí spojovací kování Hettich, díky konstrukci postele to tentokráte nebude za cenu povrzávání.

Ještě ukloněné čelo a rošty - a hurá do hajan. Skoro si říkám, že bychom, si už taky zasloužili novou postel...

Třešňové zrcadlo

Mája chtěla zrcadlo, protože to staré vyhodila, tudíž žádné nemá - a žena bez zrcadla - jen považte.. Předloni jsme po jedné vichřici odtěžili zlámanou ptačinku, trochu jsem ji přiříznul a pak dlouho zkoušel, jak by to pasovalo dohromady.

Pokud to neberete "linka-hranka", je obtížné trefit míru, do které můžete dřevu vnutit nějaký tvar, aby se s ním ještě nepral. Tím spíš, že zrcadlo samotné je dokonale rovný pravoúhlý předmět.

Tuhle rozsochu nebylo možné vynechat.

Kmen byl uprostřed vyhnilý, a zbytky nakousnutého dřeva jsem nechal na vnitřní straně rámu. Po naolejování vyjevily parádní vzor á la fenek hyenovitý.

Někdy se na styku dřev snažíte, aby škvírka takřka nebyla vidět, tady bylo naopak třeba linii rozbít dlátem, jinak by si ten horní kousek s tím spodním vůbec nepadly do noty. 

Jelikož Mája má dva malé rarachy, je zrcadlo vyrobeno jako takřka nerozbitné, s pevnými zády, a pokud by přeci jen rozbito bylo, tak se rozhodně nevysype. To se hodí i pro případ, že by zrcadlo náhodou neodpovídalo správně na pokládanou otázku.

Vokýnko do koupelny

Kamča chtěla "vokýnko do koupelny", místo těch luxfer, co jsou mezi koupelnou a kuchyní, v činžácích, znáte.. Kouknul jsem, co v oblasti oken 40 x 40 nabízí odchody a povzbuzen zjištěním, že to nemůže být horší, jsem se dal do práce.

Padl mi do ruky kousek červeného dubu. Nejdřív uděláme křídlo, podle toho co vznikne doděláme rám, praví zkušenost.

Když nemáte frézu (nemám) a nechce se vám to řezat a dlabat (nechtělo se), tak se dají čepy vyřezat na cirkuli -  pokud máte pravítko v pravém úhlu a kotouč rovně (zjistil jsem, že taky nemám).

 Vyřežete vnitřní falc na sklo a můžete slepit. Vnější falc po obvodu, který bude zapadat do rámu vyřežete potom. Takhle stažené se to prokolíkuje skrze čepy.

 Rám bychom chtěli třeba takhle.

Můžete ho třeba ztlouct hřebíkem, ale jelikož by to nebylo dostatečně dřevní, tak rám sčepujete na rybinu. Doporučuji si vyrobit "rybinové udělátko", jinak se upravítkujete.

 

 Tak akorát vyvrtáte díry na panty a zatlučete drát pro obrtlík.

 Hranu vezmete horní frézkou, pokud jste ještě pořád nenabrousili ten profilový hoblík.

.

 Tentokrát olej s pigmentem (lazura), protože podle místa určení potřebovalo dřevo lehce přitmavit. Ze sbírky odřezků skla vyberete vhodný vzor.

 

 Poslední hřebík jsem zatloukl a ozval se takový zvuk, po kterém sklenáři klejí. Rozhodl jsem se, že s ohledem na určení okna to nevadí.

 Dyť to ani není moc vidět... Zazdít na místo a bude to.

Dubová truhla na poklady

Simke si objednala bytelnou cinkovanou dubovou truhlu na poklady. Vybral jsem tedy dřevo se zdobnými suky a pár kusů prken v radiálním řezu, aby byla vidět písmenková kresba (upozorním níže). Výsledná tloušťka dřev je 24 mm, slušný masa kus. Dub je k opracování sice milosrdný, netrhá se, ale nepromine ani půl milimetru, zkrátka se nezmáčkne a nezmáčkne.

Korpus je triviální, ale zaoblené víko je práce na dlooouuhý zimní večer. Taky jsem zjistil, že nemám dost ztužidel a rukou (to je asi vlastnost truhlářské dílny).

Při hoblování čel jsem konečně narazil na limit hoblíku Narex. Dub v ploše už želízko nedává. Naštěstí extra superior Indian quality for you, sahib, aneb bazarový hoblík značky Anant se nenechal zahanbit a práci dokončil. 

Čelo po přebroušení.

Olej a modelka Anežka.

Hotový kousek k sežrání. (Anežka už tam není).

Na čele víka vyniká písmenková kresba, korpus zdobí elegantní souček. Podobně jako bok níže.

Už máte truhlu na poklady?

Hliněné omítky (by chtěl mít každý..)

Postup při tvorbě hliněných omítek je v mnohém shodný s hliněnou mazaninou. Opět si seženete ostřílenou partičku, na množství nehleďte.

A pořádně je zadřete... 

 Omítka se nahazuje rukou, tak akorát zprudka, aby to mlasklo. Konzistenci omítky je třeba trochu víc ladit - přebytek či nedostatek vody a písku poznáte hned (nebo posléze, až vám to popraská). Savé podklady doporučuju předem našlicovat (pocákat milkšejkem z bláta), páč jináč vsjo opadajeťsja. po chvíli cviku dosáhnete takto rovnoměrně "navlaštovičenou" plochu. Vůbec to není vhodné pro choleriky s odporem k mravenčí práci. 

Pak přijde Se, a Se to roztahá hladítkem dle libosti. Protože mám nepřítele v úctě, přiznávám, že nejlepší bylo hladítko z tvrzeného polystyrenu. Hrany, rohy a detaily se mnohem lépe dodělávají po zaschnutí ploch, proto je zatím vynecháte.

 Před a po.

Existuje mnoho způsobů hlazení - ten správný si objeví každý sám.

 

Nenechte se zmást - děti to moc baví.

Tady mě jenom zaujala rozdílnost nálad na jednom místě v jeden okamžik.

František miluje písek. Zrovna si nehraje ale prosívá písek na štuky (o tom někdy příště).

Už se to rýsuje..

Povšimněte si, 

že nejvyšším cílem

 je i při plácání bahna 

působit ladně.

Hliněná mazanina na strop

Například hliněná mazanina na strop je taky dost dřevní dílo. K čemu je to krom dřevnosti dobré? Mno, mějme skladbu stropu odspoda: trámy, překládaný záklop prken, hliněná mazanina a podložky polštářů, polštáře (trámy pod podlahou), dřevěná podlaha. Vrstva hlíny kolem 5 cm bude tlumit zvuk, pachotěsnit a poskytovat jakous takous vyšší požární odolnost stropní konstrukce (aspoň teoreticky, nehádám se).

Nejdřiv si seženete neohroženou partičku. Shledali jsme, že minimální počet lidí na hlinomazné práce jsou tři.

Když není prvního dubna a pod nulou, tak šlapete naboso a polévají vás spolu s hlínou... Hlínu smícháme s pískem v takovém poměru, aby po vyschnutí nepraskala. V našem případě 1 : 2. Trocha slaměné řezanky do 8 cm poslouží v mazanině jako vnitřní armatura. Pánové pak pozorují, jak dáma šlape.

Kusy ledu ve vodě se projeví dutinami ve výsledné mazanině, což jsem tušil, ale ta lenost..

 Bahenní dílo přiláká neomylně i děti, na což by se útlocitné maminky měly připravit.

 Rovnoměrně rozdupat.

A přetočit a znova rozdupat. Zkušená parta otáčí 3 x a je to.

Kdo si dá plný kýbl, pozná, zač je toho loket.

Vykydnout, roztáhnout stájovou škrabkou a strhnout prknem.

Latě natlučené na ztraceno zaručují rovnoměrnou vrstvu mazaniny.

 

Asi 80 m čtverečných trvalo dva víkendy nehrocené práce. Prvotní dojem je dobrý, akorát se nenechte zmást, že namočený záklop se dočasně zkroutí až hanba.